Současnost

Dnes tvoří zdejší rybníky 16 vodohospodářských soustav spádovaných z převážné většiny do povodí Lužnice a Nežárky. Objem zatápěných prostorů nad bilančním profilem Lužnice pod vtokem Nežárky je asi 390 mil. m3 a je možno je zvýšit o retenční objem 50 mil. m3 vody. Tento objem má svůj význam pro agrobiologickou stabilitu v povodí a pro jeho klima. V neposlední řadě chrání Třeboňsko před povodněmi, či nadlepšováním malých průtoků. Když dnes uvážíme co rybniční stavby pro zdejší krajinu znamenaly, musíme se nutně zastavit u otázky, jak bychom se asi na krčínovské projekty dívali dnes.Jak bychom asi my zvládli takovou obrovskou přestavbu krajiny? Krčín hluboce zasáhl do tehdejší krajiny, ovšem jeho vodní stavby se nemohou těm naším vůbec rovnat. Krčín i jeho předchůdci totiž ctili krajinu a respektovali přírodu. Zdejší močály a stokami protkané louky, vlastně odvodnili a krajina se tím stala zdravější a to je asi ten hlavní rozdíl mezi dobou minulou a dnešní. Jestliže dnes vznikají mnohé projekty na papíře v kancelářích daleko od přírody, dříve tomu bylo zcela naopak. Krčín a jeho spolupracovníci celý terén prošli a teprve na místě vznikal konkrétní plán. Navíc se snažili využívat toho, co již jim příroda nabízela a někdy pouze upravovali a rozšiřovali stoky a tůně, aby zapadalo vše do jejich představ, aniž by to poškodilo přírodní soulad. Místo toho, aby člověk hleděl přetvářet krajinu tak, aby jak lidstvo tak příroda se mohla nerušeně vyvíjet, prosazoval gigantické projekty. Tyto zcela zásadně zasáhly do vývoje přírody tak necitelně, že příroda je nyní na mnoha místech velmi silně narušena. Místo malebné a zdravé krajiny vznikala mnohde nelidská měsíčně zbrázděná pustina. Jaký kus cesty ušlo lidstvo od doby jihočeských rybníkářů? Jaká cesta nás čeká nyní? To je otázka velmi citlivá a bolestná. Jisté snad je, že dosavadní cesta žití s přírodou, tak jak jsme ji prošli ve druhé polovině tohoto století, je snad již za námi. Nyní nám asi nezbude nic jiného než se poučit od našich předků a pokusit se opět s přírodou žít tak, jak se námto dařilo po mnoho předchozích staletí.

Právě zde, mezi třeboňskými rybníky, bychom měli hledat inspiraci a již nikdy nedopustit, abychom vedli s přírodou boj. Ona není náš nepřítel, je to matka, ze které jsme vzešli, proto bychom ji měli ctít.