Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Datum a čas

Dnes je čtvrtek, 27. 7. 2017, 16:50:07

Svátek

Svátek má Věroslav

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Aktuální počasí

Počasí dnes:

27. 7. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 17 až 21°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Elektonické služby

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 4
DNES: 522
TÝDEN: 2188
CELKEM: 251180

Obsah

Velký a Malý Tisý

Národní přírodní rezervace (NPR) Velký a Malý Tisý patří svou rozlohou k největším a nejvýznamnějším mokřadům v České republice a je zařazena mezi území, kterých se dotýkají další ochranné statuty. Je součástí rozsáhlého nadregionálního biocentra Stará řeka - Rožmberk - Velký Tisý, součástí mokřadu mezinárodního významu "Třeboňské rybníky" chráněného dle Ramsarské konvence a v seznamu evropských významných ptačích území (IBA) je zařazena jako jedna z významných lokalit v rámci ČR.

Proč chráníme tuto lokalitu

I v kraji na přírodní hodnoty tak bohatém jako je Třeboňsko se najdou místa, která jsou něčím výjimečná, kde jsou soustředěny cenné lokality a kde přežívají druhy, které už z okolní krajiny vymizely. Jedním z těchto míst je i soustava rybníků chráněná jako NPR Velký a Malý Tisý. Nachází se zde mimořádně diverzifikovaný a dosud velmi zachovalý komplex charakteristických mizejících a vzácných společenstev rostlin a živočichů, vázaných na vodní a mokřadní biotopy. Největší ze soustavy 11 rybníků je Velký Tisý (315 ha katastrální a cca 275 vodní plochy). Břehy rybníka jsou značně členité s několika ostrovy a poloostrovy ve východní a jihovýchodní části rybníka. Nejvýraznější poloostrov (dříve ostrov) Lůsy vybíhající z jižního břehu odděluje od hlavní plochy rybníka mělkou Přeseckou zátoku, která byla v minulosti zarostlá mokřadní vegetací (orobinec, rákos). V těchto částech rybníka jsou soustředěny největší plochy litorálních společenstev (ostřice, rákosiny), na které je vázáno i velké množství živočichů. Litorálních porosty v pobřežních pásech rybníků v NPR dosahovaly v době vyhlášení rezervace rozlohy okolo 100 ha, dnes jsou z důvodů intenzifikace hospodaření na lokalitě ve druhé polovině 20. století redukovány na plochu přibližně 50 ha.

K dalším významným lokalitám na území NPR patří rybníky Malý Dubovec, Velký Dubovec a Velký Panenský, které leží pod hrází Velkého Tisého a jsou poměrně členité s výraznými rákosovými lemy. Rybník Šatlavy tvoří významný mokřad s rozsáhlou rákosinou a porosty keřových vrb ve východní části NPR. Na východním břehu Šatlav přechází rákosiny do pásů vlhkých luk, na kterých se vyskytují cenné druhy rostlin. Jižním směrem vybíhá ze Šatlav rozlehlá rákosina, která byla počátkem 90. let uměle zaplavena a vodní režim je zde ovlivňován s ohledem na výskyt některých význačných druhů rostlin i vodních ptáků.

Ostrov na rybníku Malý Tisý, který je viditelný od železniční zastávky Lužnice, se nazývá Weidmannův. Zde existovalo již od roku .... samostatné chráněné území, které později splynulo se současnou rezervací. Z důvodů zvýšené eutrofizace lokality a nárůstu dřevin však z větší části vymizela zdejší cenná rašelinná společenstva a postupně zde zanikla i početná kolonie kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax). V jižní části rezervace pak ještě navazuje několik menších rybníků jako V Chrastí, Vydýmač, Horní a Dolní Přesecký.

K nejvýznamnějším druhům chráněných rostlin, které se na území rezervace vyskytují, patří vstavač kukačka (Orchis morio), masnice vodní (Tillaea aquatica), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris), tolije bahenní (Parnassia palustris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) nebo žebratka bahenní (Hottonia palustris).

Z hlediska fauny jsou zde zřejmě nejvýznamnější a relativně nejlépe prozkoumanou skupinou živočichů ptáci. Kromě běžnějších druhů vodních ptáků hnízdí v rezervaci pravidelně orel mořský (Haliaeetus albicilla), luňák hnědý (Milvus migrans), pochop rákosní (Circus aeruginosus), hohol severní (Bucephala clangula), rybák obecný (Sterna hirundo), chřástal vodní (Rallus aquaticus), slavík modráček (Luscinia svecica), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), moudivláček lužní (Remiz pendulinus) a další. K druhům, které hnízdí nepravidelně, patří například volavka červená (Ardea purpurea), bukač velký (Botaurus stellaris), chřástal malý (Porzana parva) a sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). Plochy rákosin a litorálních porostů jsou významnými hnízdišti desítek dalších druhů ptáků, kteří jsou vázáni na tyto biotopy. Rybník Velký Tisý je rovněž význačným ptačím tahovým shromaždištěm. Koncem léta a v podzimních měsících je zde možno spatřit tisícihlavá hejna několika druhů kachen a hus. Vyskytují se zde volavky bílé (Egretta alba), kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo ), bahňáci a mnoho dalších druhů vodních ptáků. Z obratlovců je zde význačný výskyt vydry říční (Lutra lutra), k nejvýznamnějším chráněným druhům bezobratlých patří páchník hnědý (Osmoderma eremita), batolec duhový (Apatura iris), bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) či škeble rybničná (Anodonta cygnea).

Z historie lokality

Rybník Velký Tisý, který je nejvýznamnější částí rezervace, byl dostavěn jako jeden z prvních velkých rybníků Třeboňska v roce 1505 a při jeho stavbě se poprvé objevilo jméno Štěpánka Netolického. V letech 1506-1520 byla postavena Zlatá stoka, která obtéká rybník z jihu a stala se pro něj stálým zdrojem vody. Poměrně intenzivní využívání břehů rybníka jako luk a pastvin vedlo k odstraňování dřevin a nízká intenzita chovu ryb až do 50. let tohoto století umožňovala bohatý rozvoj litorální vegetace. Výsledkem byly rozsáhlé mokřadní porosty přecházející přímo do vlhkých luk a pastvin. Lokalita je již od konce 19.st. známa botanikům a od poloviny tohoto století se zde zintenzívnil i ornitologický výzkum, který vedl k vyhlášení rezervace v roce 1957. Po zániku drobného maloplošného zemědělství a nástupu těžké techniky přestaly být udržovány pobřežní louky a okraje rybníků většinou zarostly náletem dřevin. Vlivem zvýšení intenzity hospodaření, které statut rezervace do roku 1992 neomezoval, pak došlo ke zvýšení množství živin, zhoršení kvality vody a k úbytku rákosin i mnoha živočišných a rostlinných druhů.

Hospodaření v rezervaci Veškeré činnosti na území rezervace podléhají schválení orgánu ochrany přírody a jsou popsány v „plánu péče“. Všechny vodní plochy a většina zemědělských pozemků na území NPR patří soukromým vlastníkům. Rybníky jsou umělé vodní nádrže, které byly zřízeny k chovu ryb, a zachování určitého stupně hospodaření je zde nutné. Snahou pracovníků ochrany přírody je najít zde optimální úroveň rybářského hospodaření, které by nepůsobilo negativně na rybniční ekosystém a umožnilo návrat druhů, které v minulosti díky příliš intenzivním zásahům vymizely.

Protože určité množství druhů vyskytujících se na území rezervace je svou existencí závislá na činnosti člověka, jsou zde pracovníky ochrany přírody prováděny některé činnosti, které částečně simulují dřívější šetrné způsoby hospodaření (např. sečení luk, odstraňování nevhodných náletů dřevin) a provádějí se i další zásahy zvyšující pestrost přírodního prostředí (vytváření nových jezírek, vysazování ohrožených druhů rostlin, instalace vhodných hnízdních dutin atp.).

Na území rezervace je povolen odstřel divokých prasat, lišek a kun. Důvodem této výjimky je velká koncentrace těchto druhů v pobřežních porostech, kde dochází k vysoké predaci některých cenných druhů živočichů. Odstřel vodních ptáků a další myslivecké aktivity nejsou možné. Na zemědělských pozemcích v okrajových částech rezervace jsou jednorázově povolovány hony na drobnou zvěř v podzimních měsících.

Ochrana přírody a výzkum

Hranice NPR jsou v terénu značeny hraničními sloupky se státním znakem a červeným pruhovým značením, hranice 1.zóny CHKO, která zahrnuje území o něco širší, v terénu značena není. Ze zákona jsou zde omezeny činnosti, které by mohly poškodit dochované přírodní ekosystémy. Na území rezervace například není možné vjíždět motorovými vozidly, vstupovat do porostů mimo veřejné cesty (vyznačené v mapce), tábořit a rozdělávat ohně, sbírat a odchytávat rostliny a živočichy.
V roce 1952 byla při severním břehu Velkého Tisého postavena dřevěná terénní stanice, která je ve vlastnictví Národního muzea v Praze a slouží k ubytování a jako zázemí pro ornitologický výzkum. Na území NPR probíhá řada dalších výzkumných projektů, které mají za cíl vyhodnotit význam rezervace a navrhnout optimální způsoby vývoje a obhospodařování celého území. Veškeré výzkumné práce prováděné na území NPR koordinuje Ministerstvo životního prostředí ČR a Správa CHKO Třeboňsko, které v odůvodněných případech vydávají písemné povolení ke vstupu a provádění činnosti.

Zpracoval: PhDr. Václav Rameš