Lomnice nad Lužnicí
Zhruba před měsícem jsme se dozvěděli o záhadách Branišovského lesa, který leží v blízkosti Multikina Cinestar České Budějovice. Tak jsme si řekli, proč ty záhady neprozkoumat v pátek 13., protože už v historii se náš oddíl Racci scházel každý pátek 13., aby oslavil vznik našeho oddílu.
V 15:30 jsme se sešli v klubovně a nasedli do aut. Ještě jsme se museli zastavit u Ptáčka, protože nestíhal jako vždy. Protože jsme byli ve dvou autech, tak jsme spolu komunikovali pomocí vysílaček. Chvilku trvalo, než jsme našli parkoviště. V tomto záhadném lese se nachází několik pokladu hry geocaching. A protože jsme chtěli tyto keše získat,
museli jsme splnit několik úkolů. Došli jsme podle azimutu 280° odhadli vzdálenost asi 500m na rozcestí, kde se chvilku počkalo na Milouše, který se vracel k autu. V tu dobu už byla skoro úplná tma.
Dále jsme pokračovali podle odrazek přidělaných na stromě. Došli jsme i k hlavní silnici, kterou jsme přešli a po chvíli jsme došli ke starému statku, ve kterém byla zaživa pohřbená dívka, která se nechtěla vdát za toho, koho ji určili. Když pak po letech otevřeli její hrob, nenašli nic, hrob byl prázdný, ale její otec ji prý pak viděl chodit po lese v kápi.
Chvilku jsme tam pobyli a pokračovali dál, narazili jsme i na takové podivné doliny, ve kterých údajně našli mrtvého člověka a nikdy nezjistili, jak a proč zemřel. Párkrát jsme zašli do slepé ulice, ta naštěstí byla označena červenými
odrazkami. Došli jsme ke křížku, u kterého jsme zkoušeli zachytit zvuk na diktafon. Když jsem vyfotil ten křížek, tak levá
půlka fotky byla trošku rozmazaná.
Po chvilce pozorování pokračujeme dál. Najednou jsem cítil mrzení na zádech, objevila se mi po celém těla husí kůže a z ničeho nic mi začalo slzet pravé oko a byla hrozná zima. Rajče a Ptáčka bolela podivně hlava, Otéčkovi bylo nepříjemně a Rýšovi prý normálně. Šli jsme ještě přes pár lesních cest a příkopů a potkali i strom, na kterém se
údajně oběsilo mnoho lidí a láká špatné lidi, aby se taky oběsili. Nakonec jsme keš objevili. Když jsme se chtěli vyfotit, tak nám tam Indošova fenka Gwen pořád čmuchala a shazovala krabičku. Asi měla hlad, tak myslela, že obsahem kešky je jídlo. Od místa s pokladem nebyla cesta zpět, ale všiml jsem si, že jsme blízko
kraje lesa, vyšli jsme z něj na zorané pole a chvilku se brodili.
Došli jsme znovu ke statku, ale z druhé strany vypadal ještě víc strašidelněji. Viděli jsem, jak uvnitř něj je vše rozpadlé a zarostlé. V blízkosti stála i polorozbouraná kaplička, ale prázdná. Nedaleko už byla silnice, po které jsme došli zpět k autu. Celá cesta lesem byla dlouhá asi 4 km, ve tmě jsme poznali dost zajímavých
míst a pár z nás i vidělo takové podivné postavy. Asi v 9 hodin večer jsme dorazili do klubovny, kde jsme si namalovali své pocity a koukli na dokumenty o lovení a pozorování pananormálních jevů.
Doporučujeme tento les navštívit.
Michal Krejčí (Milouš)
