Lomnice nad Lužnicí
Založena Krčínem v letech 1577–1579 Dokončena Šustou v poslední čtvrtině 19. stol.
Základem této rybniční soustavy jsou původní Krčínovy rybníky – Naděje, Skutek a Potěšil u obce Klece. Všechny rybníky této soustavy jsou naháněny stokou zvanou Potěšilka, která byla vedena z řeky Lužnice ještě před stavbou rybníka Rožmberka. Celá Nadějská soustava byla doplněna řadou menších rybníků v éře Josefa Šusty v poslední čtvrtině 19. století. Jmenovat můžeme rybníky Víra, Láska, Dobrá Vůle, Blaník, Měkký, Strakatý, Rod, Horák a další. V této enklávě byly Šustovou zásluhou založeny malé rybníčky vhodné pro výrost plůdku a násad, kterých se do té doby nedostávalo pro velké hlavní rybníky na Lomnicku a Ponědražsku. Nadějské rybníky patří mezi ty, které byly vysušovány po roce 1826 a později byly opět obnoveny (v roce 1871).
Krčín vznikl rozšířením rybníka Žabov na plochu tzv. Ptačího Blata. Později byl tento velký Krčín rozdělen a vznikly tak dva: Krčín a Ptačí Blato. Kupodivu zemní těleso hráze Krčína, dlouhé 1,2 km, je subtilnější – snad proto, že již při dosypání hráze zde Krčín opatřil její návodní svah kamenným tarasem. Uprostřed hráze, kde je hlavní výpust, najdeme i Krčínův pomníček, který zde zbudovala „blatská scéna“ roku 1947.
Původní Blato, zaplavené při stavbě Krčína bylo později odděleno jako samostatný rybník. O původně bažinatém charakteru svědčí i to, že v letech 1872–1881 bylo Ptačí Blato vypuštěno, aby se z jeho podloží mohla těžit rašelina – v podobě borků jako topivo. Ptačí Blato sousedící s Námětkem má rozlohu 45 ha. Jeho mohutná hráz o délce 780 m a hluboko uložená výpust svědčí o původní větší rozloze.
Rožmberk vskutku hlásá slávu rožmberského domu, jak o to usiloval jeho stavitel Jakub Krčín z Jelčan. Stavěl ho v letech 1584–1590. Na stavbě bylo třeba organizovat až kolem tisíce lidí, rybníkářů i poddaných z okolních vsí, současně. Stavební práce samotné bezprostředně řídil třeboňský hejtman Václav Špulíř z Jiter. Pod jeho dohledem navážely zeminu selské potahy. Pracovalo se bez mechanizace, jen obvyklým selským a tesařským nářadím. Na podzim roku 1584 byly položeny trouby a hráz budovaná ve třech kusech se postupně spojovala, na vnitřní straně se pokládal taras z chvojí a kůlů. Po napuštění rybník zalil větší plochu, než je tomu dnes. Dokud nebyl postaven most přes chobot rybníka u Hlíny, musely povozy na Jindřichův Hradec jezdit přes Lomnici nad Lužnicí. Hráz je široká v patě 60 m a v koruně 12 m a zpevněná kamenným tarasem, který nahradil původní dřevěný. Původně zde byly dva hrazené splavy – bezpečnostní přelivy, jež byly postaveny na východním a západním konci hráze. Nám se dochoval přeliv na východním konci hráze, o kterém bude řeč níže. Do roku 1915 měl Rožmberk 20 výpustných trub v 6 vazbách: Stezku, Hlubokou a Samici (asi o 700 m dále od Hluboké – dnešní hlavní výpusti) po 3 troubách na velkou vodu a k vypouštění před výlovem Sádeckou o 2 troubách pro sádky pod hrází, Potěšilku o 3 troubách (jež zásobovala níže ležící rybníky Potěšil, Flughaus a celou Nadějskou soustavu rybníků) a Adolfku (doplněnou v roce 1870) o 6 troubách, která má odvádět pryč vodu z Lužnice tak, aby tekla mimo loviště. Dnešní hlavní výpust byla postavena v letech 1916–1918 na místě původní Krčínovy základové výpusti nazývané Hluboká. Má dva, po vodě se rozšiřující, kanály velikosti 1,6 × 2,2–2,6 m, jež jsou hrazeny litinovými lopatami. V pravé přední části zdiva výpusti je odběr na vodní elektrárnu pod hrází. Elektrárna má dvě Francisovy turbíny a instalovaný výkon 240 kW. Plocha Rožmberka se udává hned ve dvou parametrech: katastrální plocha je v současnosti přibližně 700 ha; vodní, při hospodářské úrovni hladiny, pak 490 ha. Rozdíl je ve prospěch tzv. retence, kdy by se měly transformovat velké vody. Samozřejmě, že 200 ha nepostačuje, vždyť při velkých 100letých povodních činí zátopa rybníka více jak 2000 ha. Tehdy rybník zadržuje 50 až 70 milionů m3 vody.
Místo, kde byla dříve výpust Samice, označuje také kovový krucifix na kamenném podstavci postavený na levé straně koruny hráze. Na podstavci jsou vyryty tři do sebe zakleslé ryby – kapři. Pomníček připomíná skutečnou událost, jež se pod hrází odehrála při výlovu v polovině října roku 1846. Došlo zde k šarvátce mezi rybními strážci a pytláky. Jeden pytlák při ní zemřel. Lid vinil ze smrti nebohého zlodějíčka horlivé strážce rybníka, ale pitva nakonec ukázala, že nenechavec byl stižen srdečním kolapsem, který mu přivodilo velké rozčilení při rvačce. Nikdo to však nebral v potaz a tak se nicméně dodnes nad pomníčkem říká: „Zde byl ubit pytlák pro tři kapry!“
Východní splav rybníka prodělal velkou opravu po značném poškození povodní v polovině srpna roku 2002. Takové poboření přelivu nebylo žádnou výjimkou. V historii byl tento objekt mnohokrát poškozen, ale vždy splnil svou nepostradatelnou funkci – odvedl velké vody bezpečně pod hráz rybníka. Bez této zpevněné sníženiny hráze by bylo její zemní těleso vzedmutou vodou přelito a rozplaveno. Vznikla by obrovská vlna jež by měla v důsledku i dynamický účinek. Parametry přelivu jsou už po století neměnné: délka přelivné hrany je 58 m a česle – mříže mezi pilíři, které mají bránit unikání ryb při povodni, mají celkovou délku 158 m.
Před stavbou obrovské údolní přehrady, kterou rybník Rožmberk ve skutečnosti je, musel Krčín vybudovat odlehčovací kanál, který by pomohl regulovat vodu přicházející na Rožmberk z Lužnice. Snad už tehdy věděl, že povodně na Lužnici a na Nežárce jsou nesoučasné, takže mohl budovat 13 km dlouhý kanál, který je schopen odvést asi 1/3 průtoku stoleté povodně – tedy asi 60 m3/sec. Tzv. Nová řeka byla tedy konstruována proto, aby sváděla část vody do Nežárky. Z Lužnice vybočuje za Majdalenou Splavem v prostoru tzv. Rozvodí a její 14kilometrové koryto muselo být navíc ve většině své délky zpevněno hrází, aby se vodě zabránilo prorazit přes lesy k Rožmberku. V listopadu 1585 voda z Nové řeky poprvé vtekla do Nežárky, ale jinak právě toto vodní dílo přidalo Krčínovi, jak sám dosvědčuje, mnohé šediny, a definitivně bylo dokončeno až po odchodu Krčína z rožmberských služeb a dostavbě Rožmberka roku 1590 hradeckým hejtmanem a rybníkářem Janem Zelendarem z Prošovic. V levobřežní novořecké hrázi byly už Krčínem zřízeny výpusti a splavy na místech, jež se po staletí nemění. Sloužily k napuštění rybníka Vdovce a nyní tedy rybníků Vitmanovské soustavy. Ačkoliv měla Nová řeka odvádět vždy velké vody mimo Rožmberk, nikdy tuto svoji funkci neplnila. Problém je, že levobřežní hráz většinou velkou vodu nevydržela a v některém místě se protrhla. Tak se roku 1670 protrhla u jednoty Leština, v létě roku 1730, se za náhlé velké vody z Rakouska zase voda přelila přes hráz a ta se na dvou místech u jednoty Bernard zbortila. Za velké povodně roku 1890 se hráz protrhla dokonce na 4 místech a naposledy za povodně 2002 se historie opakovala.
Zpracoval: PhDr. Václav Rameš
