Lomnice nad Lužnicí
Bližší informace získáte na našich webových stránkách www.zahradkarilomnice.cz
J.Válek v Ovocnářských novinách :“je zvláštní, že z 80% nejeví starosti o stromy mladí lidé“
K tomuto poznání došel známý ovocnář. Podobných stesků slyšíme téměř v každém časopise. Zdá se to neuvěřitelné, že mladí lidé, ovládající složitý aparát hospodaření nechtějí nebo neznají ani základních pravidel pěstování ovocných stromů.
Láska a úcta ke stromům musí začít již v útlém mládí.
Škola tu má záslužný úkol, jak pomoci ovocnictví. Potřebujeme více takových nadšených pracovníků, jakým je pan řídící Procházka. Naučil již děti dívat se na strom jinýma očima. Vidět v něm něco živého, co krášlí krajinu, poskytuje velký užitek, potěšuje člověka. Pak snad zmizí ty trapné případy, nalámané větve, otlučené stromy apod. Ne znát strom, jen když na něm něco dozrává, ale sbírat škůdce, učit se strom ošetřovat. Tomu všemu jde naučit, ale i dospělí tu musí jít zářným příkladem.
Strom stejně jako jiné kulturní rostliny vyžaduje více pozornosti, než se mu dosud věnovalo. Jsou zahrady, aleje a jiná místa s ovocnými stromy, které nám neslouží často ke cti. Zde se naskýtá mladým lidem nejlepší příležitost, co kde zlepšit a upravit. Hospodářské školy by hlavně měli působit v tomto směru a naučit dobře budoucí zemědělce ošetřování ovocných stromů. Jest to jeden z nejdůležitějších úkolů v našem ovocnictví. Často pěstují se doma mladé stromky pro výsadbu. Naše školky nám vypěstí lepší stromky na odborném podkladě. Správně volit jednotlivé druhy, sázet, ovládat řez, hnojení, hubení škůdců, česání a úschova ovoce, to je nejdůležitější, čemu by se mládež měla dobře naučit.
Není to nic nesnadného, jen více živého zájmu a půjde to. Kdo se naučí jednou milovat ovocný strom, váží si jej. A pěstování ovoce skýtá příjemnou a zdravou zábavu. Naši předkové měli stromy ve velké vážnosti, jak o tom svědčí místy zachovalé staleté koruny. Bylo by opravdu velkou škodou kdybychom nepokračovali v duchu této krásné tradice. Zdá se, že se problémy opakují. Dnes slyšíme – na co na zahradě ovocné stromy, dáme místo nich keře, smrky, jalovce. To je nádhera. A jablka – ty dovezeme třeba z Itálie. Na polích, kde se pěstovalo nejlepší zelí, montujeme auta. Na 500 ha, kde se vypěstovaly tuny meruněk, budou sklady Amazonu. Příkladů by se našlo mnoho. A co mladí. Když naši předkové psali tento článek, nevěděli nic o televizi, mobilech, internetu a jiných „žroutech času“.
Před 80 ti lety vysadila Lomnická škola alej třešňovou směrem ke Skalici. To byla asi poslední větší akce. A stromky po nás zasazené v 50 tých letech na školní zahradě již také někdo „skolil.“ Historie se stále opakuje, i když v různých obměnách.
