Projekt snů, kde jsme usilovali o získání prostředků na pořízení služebního automobilu. Dosáhli jsme díky Vašim hlasům na páté místo a získali tak pět tisíc korun. Tato částka nám nezajistí nákup novějšího vozu, ale události se seběhly tak, že jsme ve stejném čase dostali darem auto starší, leč pro naši potřebu nyní dostačující a pět tisíc korun nám pokrylo náklady spojené s převodem a drobné opravy, které byly nutné. Takže na Třeboňsku již můžete potkat auta s naší pampeliškou a my vám za ně děkujeme!
Během října i listopadu proběhlo několik benefičních a prezentačních akcí: v Českém Krumlově „Schwanda běh pro hospic“, kde se běhalo nejen pro nás, ale i s námi a tak nás potěšil nejen sponzoring, ale i milá atmosféra závodu. V Třeboni jsme se s Vámi rádi setkali na Dnu otevřených dveří a Veletrhu neziskových organizací, kde jsme
prezentovali naši činnost. „Podzimní ozvěna pro Kleofáše“ proběhla na začátku listopadu v třeboňském divadle. Televizní hlasatelka Kamila Moučková se s námi podělila o její životní příběh, okomentovala dění v dnešní době a v neposlední řadě přednesla krásný text „Modlitba ve stáří“. Velice si vážíme její návštěvy v Třeboni a podpory našeho hospice. Stejně tak děkujeme za hudební doprovod pěveckému sboru Pěslav – Ozvěna, který také vystupoval bez nároku na jakoukoli odměnu. Jsme potěšeni každým takovým dobrým skutkem.
Tým hospice (zdravotní sestry, sociální pracovnice, lékařky, psycholog, duchovní, dobrovolníci a další) vyjíždí a věnuje se pacientům a rodinám, ale také se stále vzdělává a aktivně zapojuje do hospicového hnutí v ČR. V září se někteří z nás vypravili na tři dny do Brna na pátou Česko-slovenskou konferenci paliativní medicíny. 7. listopadu jsme se stali mimořádnými členy Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, která sdružuje hospice v ČR a přispívá k pozitivní proměně vztahu české společnosti ke smrti a umírání. A o týden později jsme se zúčastnili setkání v Domácím hospici Duha v Hořicích, jehož smyslem bylo nabídnout pomoc a podporu nově vznikajícím týmům. Do Hořic se vždy rádi vracíme, nacházíme tam velkou inspiraci a prostor ke sdílení našich radostí i starostí, které zažíváme při výchově naší společnosti ve vztahu k těžce nemocným a umírajícím.