Lomnice nad Lužnicí
Dnes tvoří zdejší rybníky 16 vodohospodářských soustav spádovaných z převážné většiny do povodí Lužnice a Nežárky. Objem zatápěných prostorů nad bilančním profilem Lužnice pod vtokem Nežárky je asi 390 mil. m3 a je možno je zvýšit o retenční objem 50 mil. m³ vody.
Tento objem má svůj význam pro agrobiologickou stabilitu v povodí a pro jeho klima. V neposlední řadě chrání Třeboňsko před povodněmi, či nadlepšováním malých průtoků. Když dnes uvážíme co rybniční stavby pro zdejší krajinu znamenaly, musíme se nutně zastavit u otázky, jak bychom se asi na krčínovské projekty dívali dnes.
Byla založena Krčínem v letech 1577–1579. Dokončena Šustou v poslední čtvrtině 19. stol.
Základem této rybniční soustavy jsou původní Krčínovy rybníky – Naděje, Skutek a Potěšil u obce Klece. Všechny rybníky této soustavy jsou naháněny stokou zvanou Potěšilka, která byla vedena z řeky Lužnice ještě před stavbou rybníka Rožmberka. Celá Nadějská soustava byla doplněna řadou menších rybníků v éře Josefa Šusty v poslední čtvrtině 19. století.
Jmenovat můžeme rybníky Víra, Láska, Dobrá Vůle, Blaník, Měkký, Strakatý, Rod, Horák a další. V této enklávě byly Šustovou zásluhou založeny malé rybníčky vhodné pro výrost plůdku a násad, kterých se do té doby nedostávalo pro velké hlavní rybníky na Lomnicku a Ponědražsku. Nadějské rybníky patří mezi ty, které byly vysušovány po roce 1826 a později byly opět obnoveny (v roce 1871).
Krčín hluboce zasáhl do tehdejší krajiny, ovšem jeho vodní stavby se nemohou těm naším vůbec rovnat. Krčín i jeho předchůdci totiž ctili krajinu a respektovali přírodu. Zdejší močály a stokami protkané louky, vlastně odvodnili a krajina se tím stala zdravější a to je asi ten hlavní rozdíl mezi dobou minulou a dnešní. Jestliže dnes vznikají mnohé projekty na papíře v kancelářích daleko od přírody, dříve tomu bylo zcela naopak. Krčín a jeho spolupracovníci celý terén prošli a teprve na místě vznikal konkrétní plán. Navíc se snažili využívat toho, co již jim příroda nabízela a někdy pouze upravovali a rozšiřovali stoky a tůně, aby zapadalo vše do jejich představ, aniž by to poškodilo přírodní soulad.
Krčín vznikl rozšířením rybníka Žabov na plochu tzv. Ptačího Blata. Později byl tento velký Krčín rozdělen a vznikly tak dva: Krčín a Ptačí Blato. Kupodivu zemní těleso hráze Krčína, dlouhé 1,2 km, je subtilnější – snad proto, že již při dosypání hráze zde Krčín opatřil její návodní svah kamenným tarasem. Uprostřed hráze, kde je hlavní výpust, najdeme i Krčínův pomníček, který zde zbudovala „blatská scéna“ roku 1947.
Původní Blato, zaplavené při stavbě Krčína bylo později odděleno jako samostatný rybník. O původně bažinatém charakteru svědčí i to, že v letech 1872–1881 bylo Ptačí Blato vypuštěno, aby se z jeho podloží mohla těžit rašelina – v podobě borků jako topivo. Ptačí Blato sousedící s Námětkem má rozlohu 45 ha. Jeho mohutná hráz o délce 780 m a hluboko uložená výpust svědčí o původní větší rozloze.
Zpracoval: PhDr. Václav Rameš
