Kostel sv. Václava v Lomnici nad Lužnicí byl založen v roce 1359 Vilémem ml. z Landštejna (vyšehradský probošt a nejvyšší kancléř Českého království) původně jako hradní kaple Božího Těla a sv. Petra a Pavla. Z této doby pochází dodnes jeho gotický půdorys, s rozvrhem lomené a parabolické křížové klenby presbytáře s opěráky. Strop lodi byl zřejmě podobně jako dnes plochostropý, pravděpodobně s dřevěným trámovým stropem.
Za Oldřicha z Rožmberka byla hradní tvrz zbořena (jak se uvádí v roce 1459) a zachována zůstala pouze kaple, která i v pozdějších dobách, de facto do současnosti, musela odolávat nepřízni osudu (jako požáry města a války nebo i úřední rozhodnutí). Potřebné opravy kaple zajišťovala především obec, která objekt kostela s vybavením dokonce raději koupila v dražbě v roce 1787 do „tichého“ vlastnictví, neboť byl v rámci „josefinských reforem“ navržen ke zrušení.
Je pravděpodobné, že rozsáhlejší úpravy kostela byly uskutečněny po třicetileté válce, která způsobila ve městě značné škody. Uváděna jsou data 1635 nebo 1645. V té době bylo změněno původní zasvěcení na zasvěcení sv. Václavu. Vybavení kostela novými oltáři z dílny českobudějovického stolaře a řezbáře J. M. Schwarzmaiera bylo městskou radou zadáno 29.9.1658.
V roce 1829 mělo dojít k jeho zásadní opravě na základě rozpočtu stavitele Spiesse. Současně však byla „úředně“ zvažována i jeho demolice nebo adaptace na špitál či jiné využití pro účely obce (sýpka, požární zbrojnice). Nejnutnější opravy proběhly pravděpodobně v roce 1834, patrně však pouze udržovacího charakteru. K řádné opravě došlo až v roce 1862. Rozpaky však vyvolává v listinách zmíněné množství použitých cihel na opravu (11.800) jako dosti nepřiměřené vzhledem k velikosti objektu. Nejvýznamnějších prací v této době bylo vyzdvižení nového krovu nad presbytářem, rozsáhlejší opravy omítek, nové okenní rámy a dveře, nová dlažba. Tehdy byla patrně stavebně propojena předsíň se sakristií při jižním průčelí, včetně vložením schodiště na emporu s varhanami.
V průběhu dalších let nebyl kostel zřejmě významně opravován a v roce 1953 byl konstatován jeho „bědný stav“. V roce 1957 byly snahy obce o jeho opravu ukončeny konstatováním, že kostel „jako živý církevní objekt není památkově chráněn“. S tím byla věc r. 1957 odložena ad acta.
Teprve na počátku 90. let, v podstatě v době, kdy byl již na kostel vydán demoliční výměr, na základě intervence lomnické veřejnosti byla provedena oprava střechy jako jeho nejnutnější záchrana. Současně byla snesena přístavba při jižním průčelí a snížena sakristie o oratoř.
V roce 1999 bylo obcí zadáno vypracování projektové dokumentace na zásadní opravu a rekonstrukci objektu kostela včetně barokního oltáře a varhan pro výstavní a koncertní účely. Současně s touto rekonstrukcí (2000 – 2005) byly obcí provedeny také terénní a sadové úpravy přiléhajícího prostoru Václavského náměstí včetně jeho nasvětlení a objektu kostela. Slavností otevření opraveného kostela proběhlo 28.10.2005 a na konci roku byly již v obnovené gotické kapli organizovány adventní koncerty.
Kostel sv. Václava se nachází na prostranství východně radničního bloku, přiléhajícího náměstí. Je původně hradní kaplí založenou v roce 1359, dnes beze zbytku zaniklého blatného hradu. Kostel je jednolodní s polygonálním závěrem, přirozeně orientovaný, se sakristií připojenou na jižní straně presbytáře. Střecha nad lodí je sedlová, s námětky, s lehce protáhlým vrcholem. Nad presbytářem je nižší, nad polygonálním závěrem přirozeně zvalbená. Krytina je eternitová na bednění novodobě provedená na počátku 90. let. Nahradila starší krytinu pálenou z dvojitých bobrovek, která zřejmě nahradila původní krytinu prejzovou. Nad lodí je krov barokní ležaté stolice se zavětrováním v rovině střešní, s hambalky, Při západním průčelí je oktogonální sanktusník krytým plechem, s funkčním zvonem. Nad presbytářem je krov vaznicový se stojatou stolicí z roku 1862, nad sakristií je pultové zastřešení. Opěráky závěru ze smíšeného zdiva jsou ukončeny pultem z kamenných desek.
Západní průčelí vrcholí trojúhelným lehce ustupujícím štítem, na spodní straně odděleným na šířku cihly. Průčelí přiléhají tři lichoběžné omítané opěráky, dva diagonální při nároží a jeden osový, shora ukončené prostým zaoblením bez stříšky. Těsně vlevo od středního opěráku je průčelí prolomeno vstupem se zaklenutým segmentem a s dvoukřídlými výplňovými dveřmi. V ose vstupu směřuje na emporu polokruhové okno v hloubce lichoběžné niky zaklenuté nepravidelným oválným záklenkem s šikmým parapetem pokrytým cihlami.
Jižní průčelí je prolomeno zleva sedlovým, tesaným, kamenným portálem s profilem oblounu s výžlabky, vnitřní profil okosení se na spodní straně obrací do vodorovného směru. Portál s jednokřídlými dveřmi je vložen do vysoké polokruhové liché arkády, zdůrazněné po obvodu rytou linkou, na hraně okosené, ukončené trojúhelníkem, hrotem dolů obráceným. Vpravo loď prolamuje polokruhem zaklenuté okno drobně dělené, na spodní straně s šikmým parapetem, opět krytými cihlami. Zprava průčelí ustupujícího presbytáře je předložen přízemní přístavek sakristie, krytý pultovou střechou a střed průčelí prolomen vertikálně obdélným okénkem s provlékanou mříží. Presbytář v polygonálním závěru i v přední části osvětlují dvě polokruhově zaklenutá okna v oblouku s paprsčitým dělením, pocházející z roku 1862, opět s šikmým parapetem pokrytým cihlami. Opěráky závěru jsou v soklové části výrazně rozšířeny a shora šikmo ukončené. Západní čelo sakristie je prolomeno jednokřídlými dveřmi s výplněmi s prolamováním po obvodu. Východní část sakristie je prolomena opět drobným vertikálně obdélným oknem s provlékanou mříží. Čelo závěru je prolomeno slepou polokruhově zaklenutou okenní nikou, situovanou lehce doleva mimo osu.
Připomeňme, že situace jižního průčelí kostela bývala v minulosti odlišná. Na katastru (z roku 1828) byla portálu předložena předsíň. Teprve později, snad při úpravě kostela v roce 1862, byly sakristie a předsíň portálu vzájemně propojeny. Odtud bylo vedeno i schodiště na kruchtu. Při poslední úpravě na počátku 90. let našeho století byly předsíň i průběžný průchod od sakristie vzhledem ke špatnému stavu sneseny. Zrušením této jižní přístavby tak v podstatě zanikl původní přístup na emporu a oratoř.
Severní průčelí kostela v prostoru lodi prolamují dvě polokruhově zaklenutá okna, podobně i presbytář. Jsou podobně jako předchozí drobně dělena, v horní části oblouku s paprsčitě, s šikmým parapetem pokrytým opět cihlami. V polygonálním závěru se opět uplatňují opěráky s rozšířenými sokly. Při východním nároží lodi je kolmo předložen nižší dodatečný lichoběžný opěrák, pouze v přímé části presbytáře se zachoval přesah s profilem lehce předloženého výžlabku.
Na jednolodní čtvercový plochostropý prostor přístupný od západu se sedlovým tesaným gotickým portálem od jihu navazuje, oddělen polokruhově zaklenutým triumfálním obloukem, presbytář o jednom křížovém poli a pětibokém závěru, v celém rozsahu klenutém. Gotická klenba je z doby výstavby (1359) a to s jedním křížovým polem nad obdélným půdorysem a pětibokým závěrem, jehož čela jsou lomená, u křížového pole parabolická. Žebra jsou půlválcového profilu s drobnými výžlabky, původní profil přípory je doložen v čele závěru. Původní profil hlavice se dvěma půloblouny, parný na pravé straně v čele závěru, je překryt v mladší etapě (snad v době úpravy před polovinou 17. století) reliéfní listovou hlavicí, krytou abakem. Všechny hlavice jsou stejné. Půválcové přípory byly přetaženy štukem, přípory opatřeny polygonálním trojbokým soklem ukončené patkou s profilem půloblounku s výžlabkem opět ve štuku. Původní řešení půlválcové přípory sbíhající až k dlažbě je patrné opět v čele závěru na levé straně za oltářem, kde je porušen polygonální sokl. Ve vrcholu křížení žeber závěru i křížového pole jsou plastické svorníky válcového profilu s reliéfem pětilisté růže.
V ose jižního čela křížového pole presbytáře se nachází žulový sedlový portál směřující do sakristie. Portál nemá původní práh, ve stojkách je patrné dodatečné prohloubení o 20 cm a vložen dřevěný práh novodobý. Dveře jednokřídlové, svlakové, patrně barokní, na straně k presbytáři pobité plechem s diagonálami a nabíjenými hřeby. Na straně do interiéru sakristie se zachoval původní barokní zámek. V ose vstupu se výš nachází segmentem zaklenutá arkáda do původní oratoře. Rovněž vstup v západním štítu prostoru má ve výklenku průběžný strop (bez překladu). V rámci poslední rekonstrukce kostela bylo vytvořeno v prostoru sakristie jednoduché technické a hygienické zázemí pro údržbu a účinkující.
Loď i presbytář osvětleny polokruhově zaklenutými okny z barokní úpravy, která nepochybně nahradila užší původně gotická okna lomená. Po vnější straně polygonálního závěru obíhají gotické opěráky, při západní zdi lodi vybudovány nárožní skarpy a osový opěrák patrně až s vložením barokní kruchty, která byla patrně podklenuta. Je možné, že před tímto řešením, snad v původní verzi, zde existoval osový portál, snad gotický, tesaný, zrušený vložením klenby a opěráku a je pravděpodobné, že kruchta bývala přístupna původně vnějším schodištěm. Rovněž za mladší, barokní, je považován skarp při severovýchodním nároží lodi. Loď má štukový podhled, strop dřevěný trámový, s rákosovým podhledem s čtvrtkruhovým výžlabkem, obíhajícím po obvodu (sv. 666 cm). Jeho vnitřní obvod obíhá konvexkonkávně prolamovaný mělký štukový rám. Původní topinková dlažba byla dnes nahrazena keramickou s rustikálním povrchem a s elektrickým vyhříváním.
Dlouhými léty zanedbání byly strop i vlastní krov kostela výrazně (havarijně) poškozeny především na západní straně nad emporou. Současná empora vložená do západního čela lodi má plný parapet pročleněný obdélnými, obloukem vykrojenými poli, na středu proti opěrnému pilíři konvexně prohnutý, podklenutý dvěma segmentovými pasy. Ve cviklu tohoto zvlnění proveden ve štuku kříž spočívající na příložce. Prostor pod emporou je plochostropý, středem probíhá průvlak. Osový pilíř empory je čtvercového profilu s vyšším soklem a patku profilovanou obloukem a výžlabkem, římsa s profilem simy na spodní straně s plochým odstupněním. Dřík je kanelován. Řešení empory pochází zřejmě z rozsáhlejší úpravy roku 1862 s pozdně klasicistními detaily. Je možné, že jeho plocha byla proti původnímu baroknímu řešení rozšířena. Nezdá se příliš zdařilé přímé navázání na okenní niku lodi na severní straně. Střední část parapetu empory, navazující na varhany, je provedena ve dřevě. V rámci poslední rekonstrukce kostela byl realizován v jižní části nový vstup na emporu a to odlehčeným vřetenovým ocelovým schodištěm s dřevěnými nášlapy. Původní vstup býval na emporu zvenku, pravděpodobně dřevěným schodištěm přiloženým jižnímu průčelí lodi, skrytém v přístavku mezi předsíní portálu a sakristií . V interiéru je patrná lichoběžná nika. Částečně pod emporu zasahuje segmentem zaklenutá nika jižního portálu lodi, v západním čele pod emporou široká segmentem zaklenutá nika čelního vstupu do svatyně.
Dominantním prvkem interiéru kostela je ranně barokní oltář se 4 světci po stranách, z dílny českobudějovického stolaře a řezbáře Jana Martina Schwarzmaiera (cca 1658). Nosný korpus oltáře je dřevěný, hnědočerveně mramorovaný se zlaceným ornamentem. Skříňovitá mensa nese válcovitý tabernákl s nikou v ose, po stranách členěný hladkými toskánskými sloupy, podpírajícími zalamovanou římsu. Na tabernáklu jsou dvě pozlacené klečící sošky světlonošů. Za nimi je ústřední postava oltáře - sv. Václav s praporcem s orlicí, doprovázený dvěma anděly. Na volutové konsole vlevo stojí sv. Štěpán, vpravo sv. Vavřinec. Kompositní toskánské sloupy, s andílčími maskarony, jsou představeny na volutových konsolách zdobených akantem. Vlys je zdoben masivním stáčeným ornamentem, pod římsou vejcovcem. V ose segmentového štítu nástavce je nika, nahoře šestiboce zakončená, po stranách s volutami. Na nástavci vlevo je umístěna socha sedícího světce (sv. Zikmund), držícího v pravé ruce žezlo, v levé kouli. S ním koresponduje sedící svatý biskup (sv. Prokop), který drží v pravici berlu. Uprostřed je stojící postava Madony ((Panna Marie Boleslavská), esovitě prohnutá, s rukama před sebe pozdviženýma. Po stranách niky jsou umístěni dva stojící světci (vlevo sv. Ludmila, vpravo sv. Voršila) s korunami na hlavách a v bohatě zřasených pláštích se zalamovanými záhyby. Nástavec je vyvrcholen stojící postavou archanděla Michaela, který vráží oběma rukama kopí do draka, který leží u jeho nohou. Původní hlavní oltář kostela je po stranách presbytáře doplněn stojícími postavami světců (sv. Jan Evangelista, sv. Zachariáš, sv. Juda Tadeáš a sv. Josef s Ježíškem). U vřetenového schodiště je umístěna socha sv. Norberta a v prostoru empory socha sv. Vojtěcha.
Interiér kostela byl v rámci poslední rekonstrukce nově vydlážděn v teple světle hnědém odstínu, nově sanačně omítnut a vymalován s barevným důrazem na klenutý presbytář s oltářem. Vnitřní prostor je nasvětlen soudobým moderním osvětlením, zaměřeným na předpokládanou výstavní a koncertní činnost. Znovuobjevená, kvalitní prostorová akustika interiéru kostela je doplněna pouze jednoduchým základním ozvučením. V objektu je také umístěno zařízení elektrického zabezpečení a ovládání zvonu. Po ukončení restaurátorských prací, byly v centrálním prostoru empory znovu umístěny původní varhany a do ostění hlavního (západního) vstupu otvíravá, segmentová mříž, umožňující přirozené větrání objektu a současně každodenní průhledy do obnoveného interiéru.
Zpracoval za použití dostupné literatury Ing.arch. Zdeněk Urbanec Lomnice nad Lužnicí, 18.2.2006